2. díl - Čas

Svět kolem nás se mění, jelikož jeho stavebními kameny, vzájemně provázanými a tvořícími jeden druhý, jsou:

výběr, pohyb a čas.

Věnujme se nyní času. Výběrem vzniká čas a pohyb. A výběr je možný pouze v čase. Pokud má čas nějaký začátek, pak by jím mohlo být rozhodnutí. Rozhodnutí vybrat si. A pokud má čas nějaký konec, pak opět rozhodnutí, tentokrát přestat si vybírat a vnímat Vše. Jelikož si vybíráme něco ze Všeho, nevnímáme tak Všechno jako celek, ale zaměřujeme svou pozornost na různé části. Tím vytváříme čas, protože abychom mohli vnímat jen něco a vybírat si pak další a další jevy k pozorování a prožívání, potřebujeme nějaký nástroj, kterým si tyto jevy oddělíme a vnímáme je postupně. A právě tuto postupnost vnímání námi vybraných částí Všeho nazýváme časem.

Vybírání je možné pouze teď – v přítomnosti. V minulosti nebo budoucnosti se vybírat nedá, jelikož se tam nedá dostat. I kdyby se někdo dostal ať už do minulosti nebo do budoucnosti, pro něj to bude přítomnost. Z tady a teď se nelze dostat. V rámci Všeho existuje jen jedno velké teď, protože se Všechno vnímá celkově, najednou, nedělá žádný výběr a tudíž nevytváří čas. Takže je i nevhodné, používat pro Všechno termín teď, jelikož je to spojeno s časem. Ale žádný lepší termín zatím nemáme.

Máme tedy jen jedno velké teď, minulost a budoucnost jsou jen vyjádřením našeho částečného vnímání Všeho prostřednictvím výběru. Minulost a budoucnost je naše přítomnost, ale jinde v neustálém toku našeho výběru. To jedno velké teď si dělíme na spoustu malých teď, tím, že si vybíráme ze Všeho. Tím nám vzniká iluze času a tím pádem i iluze minulosti a budoucnosti. Iluze času je dokonalá, neboť si ze Všeho vybíráme souvztažně – funguje princip příčiny a následku.