Bude to krátké, jelikož základní myšlenky jsem uvedl v předchozích článcích.
Prostor je způsob, jak vnímáme části Všeho. Vybereme si a potřebujeme tyto své výběry vnímat odděleně. Tím, že si výběrem oddělíme vybrané jevy od Všeho, je umístíme do prostoru. Jevy vnímáme oddělené prostorově (na jednom místě nevnímáme zároveň všechny jevy) i časově (nevnímáme je v jednom teď). Je pravděpodobné, že Všechno funguje či existuje na principu tady a teď. Všechno je mimo čas, je jen jedno velké teď – o tom už jsem se zmiňoval. A tady? To vylučuje prostor stejně, jako teď vylučuje čas. Je tedy možné, že Všechno je nekonečně malé, ani nelze popsat jak, jelikož Všechno je mimo prostor. Všechno nepotřebuje čas a prostor, aby bylo, ale přesto jsou tyto dva jevy součástí Všeho. Jsou tu pro ty části Všeho, které z jakéhokoli důvodu vnímají Všechno jinak, než celkově. Až teprve výběrem jevu ze Všeho vzniká prostor. Neboli výběrem něčeho dostaneme automaticky, jako bonus, prostor. Když se rozhodnu vnímat jakoukoli věc či osobu, tímto výběrem dávám tomu, co jsem si vybral, prostor, kde se může projevit a já ho můžu vnímat do nejrůznějších podrobností. Prostor je, stejně jako vše ostatní, myšlenka.
Všechno je všude a vždy, jelikož je na prostoru a čase nezávislé, tyto jevy, jsou pouze součástí Všeho.
2024 ©