8. díl - Základní pravidla

Nabízí se otázka: „Jak přestat hrát?“

Jednou možností je celou svou bytostí procítit, prožít a poznat, že to je hra – jak jsem se zmiňoval dříve – osvícení.

Druhá možnost – dostat se z jin a jang do neutrality. Nebýt ani jin ani jang. O jin a jang jsem se ještě nezmiňoval. Tak pro zjednodušení – jin je jeden pól a jang je druhý pól v té naší dualitě. Kdo je neutrální, nehraje. Možná, že to je také osvícení, ale trochu jiné, než to již zmiňované.

Třetí možností je, dohrát hru až do konce.

Jestli máte nějaké další návrhy „jak přestat hrát“, sdílejte je, komunikujme, inspirujme se. Řeč je o hře „náš život“, jak za chvíli uvidíte, je to jen mezihra/minihra.

A jak se vlastně hraje? Jaká jsou pravidla?

Základní, prvotní, nejdůležitější a nejopomíjenější pravidlo je:

Všechno je jedno – jedno je Vše.

Na první pohled to vypadá, jako že všechno je fuk. Můžu Vás ubezpečit, že tím míním tu filozofičtější variantu. Všechno je jeden celek, propojený, neoddělitelný a přesto, zdánlivě, rozdělený. Existuje jen jedna jediná duše/vědomí, které obsahuje Vše. Iluze oddělenosti vzniká rozhodnutím vnímat jen něco, ne Vše (ale to už jsme probírali).

Z toho vyplývá druhé pravidlo:

Je to hra. Nemusíme ji tudíž brát vážně, naopak, při hře se máme bavit, právě proto přeci hrajeme – bavit se, užít si.

Dokud se totiž vnímáme odděleně od ostatních jevů (a je jedno na jaké úrovni- např. jsem květina a fouká vítr, což nejsem já; jsem člověk, vidím květiny a jak fouká vítr, a nejsem to já; jsem anděl a vidím člověka, květiny a vítr a nejsem to já; jsem stvořitel vesmíru a vidím anděly, planety, hvězdy a nejsem to já) pak jsme stále v iluzi, tzn. je to jen jako => jsme ve hře.

Z čehož je jasné, že jakmile cokoli/vše co vnímám, také zároveň cítím a vím, že jsem to já, hra je u konce, vrátil jsem se do vědomí (rozuměj uvědomování si) Všeho. Tohle je ta největší hra, kterou hrajeme všichni. Ti, kteří vědí, že hrají, se mohou vědomě snažit postupovat dál ve hře, blíž ke konci. Tato Velká Hra má různé stupně či minihry nebo mezihry, jak chcete, které mohou vypadat, jako samotná Velká Hra, ale na jejich konci zjistíte, že to ještě není úplný konec, že je ještě co hrát.

Toto jsou základní pravidla všech Menších Her.