Pojďme se nyní zabývat jednou Menší Hrou – naším vesmírem. Je to první Menší Hra, po té Velké, kterou si umím alespoň mlhavě (velmi mlhavě) představit. Je dost možné, že mezi Vším a vesmírem je ještě nějaký mezistupeň a třeba i několik mezistupňů – ale o těch nemám nejmenší představu.
Opravte mě, jestli se pletu, ale určující pravidlo našeho 3D vesmíru je:
jediná varianta. Cokoli pozorujeme, cokoli si vybereme, ať už to předtím bylo v jakékoli podobě, formě (např. v superpozici), právě výběrem, pozorováním, žitím se jevy hroutí do své jedné jediné varianty. Tyto varianty na sebe navazují, např. lavička v parku, kde zrovna rozjímám; Měsíc na obloze; slova, která zapisuji – každý z těchto jevů je před mým výběrem/prožitím v superpozici. Očekávám, až se ve hře dostanu patřičně daleko, že budu moci vnímat tyto jevy třeba v deseti variantách najednou. Zatím hrajeme (většina lidí) na easy – máme jedinou (zhroucenou) variantu a z toho se odvíjející další pravidla, jako jsou čas, prostor, výběr, příčina a následek, pohyb, duše – o těch už jsem psal dříve.
Duše mě přivádí k vědomí a tím k dalšímu pravidlu:
Čím více jsme vědomí, tím dále jsme ve hře a tím více ovlivníme to, co prožíváme/co si vybíráme.
Jak to? Podívejte se sami na sebe. Při spánku je většina našeho vědomí kdovíkde (nejspíše v jiných dimenzích a realitách). Ta menší část, která zůstala, zajišťuje, aby tělo přežilo nejen do návratu té větší části. Zajišťuje krevní oběh, dýchání, přeměnu a využití energie (trávení), dokonce se ve spánku uzdravujeme. A to vše si vybíráme/prožíváme my, ale nevědomě. Někdo může namítnout, že samo tělo má regenerační schopnosti. Nemá. Má je díky přítomnosti duše/vědomí. Co udělá tělo při úplné nepřítomnosti duše? Rozpadne se. Asi jste poznali, že úplné nepřítomnosti duše v těle říkáme smrt. Přesněji řečeno, je to nepřítomnost vědomí celku, jelikož každá jednotlivá buňka má svou duši. A při neuvědomování si celku se děje to, co bylo řečeno už ve 2. díle Futuramy – každej sám za sebe 
To ovšem pro udržení těla/celku není to nejlepší, mírně řečeno. Čili jak vidíme, pro celek je dobré, v rámci hraní, uvědomovat si jej. Uvědomujete si, pro začátek, svůj celek? Aneb sebe sama? Špatná zpráva je, že ne. Nebojte, já taky ne a nejsme v tom sami, je nás většina. Uvědomujeme si jen část sebe sama. Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Pojďme tedy zjistit, co je celek každého jednotlivého člověka. Lidstvo ne, to je celek v jiném slova smyslu. Každý člověk se skládá z těla a duše. Když budete pečlivě vnímat češtinu, už samotný tento jazyk vás dovede k zajímavým skutečnostem a vědomostem. Což znamená, že ve Hře postoupíte dále. Je mnoho možností, jak postupovat, nenutím vás uvažovat nad slovy. Já si tuto cestu vybral, takže vám budu ukazovat různé příklady. Tak třeba: „člověk se skládá...“. Co je na tom? Když máme různé části, neznamená to automaticky, že tvoří celek. Musí se složit – tj. ležet vedle sebe (ložit) a být propojené (s). A abych si více uvědomoval celek, vynasnažím se nedělit nás na vy (...takže vám budu ukazovat...), jako čtenáři a já – jakožto píšící. Když už pro nic jiného, tak alespoň proto, že já jsem taky čtenář, jelikož samozřejmě zároveň při psaní čtu.
Máme tu tedy tělo a duši. Dohromady nám tvoří člověka. Všimněme si: hromada těla a duše a když přidáme i vnitřek hromady (do) vytvoří se nám celek. Když řekneme: „pohromadě nám tvoří člověka“, cítíme, že česky to není úplně ono. Aby ne – protože zůstáváme na povrchu (po hromadě) a celek se nám nevytvoří.
Jelikož víme, že tělo se skládá z jistých částí, je rozumné předpokládat, že i duše se skládá z částí. Víme o vědomí, ale to je pouze malá část. Dále tu zcela jistě máme podvědomí. Jak vidíme, nachází se pod vědomím. Má mnoho informací z tohoto našeho života (na rozdíl od vědomí, to si tyto informace neuvědomuje). Jelikož, jak už víme, se nacházíme v duálním vesmíru, můžeme usuzovat, že máme rovněž nadvědomí. To má patrně informace z našich ostatních životů (když podvědomí z tohoto). Záměrně píšu z „ostatních“, jelikož není důvod omezovat se na „minulých“, což mohlo býti očekáváno. Anžto si uvědomujeme (zatím) tak zoufale málo, nechci nás ještě omezovat naváděním na očekávané. Rozšiřujme si obzory, neboť stejně dobře jako z „minulých“ životů, může mít naše nadvědomí informace z našich „budoucích“ i paralelních „současných“ životů. Do uvozovek jsem uvedená slova dal jaksi samovolně, podvědomě :) A když nad tím zauvažuji, tak zcela správně. Pamatujme – Všechno je jedno a je jen Teď. Ve skutečnosti se tak všechny životy dějí současně – teď. Minulé, současné, budoucí a všechny možnosti výběru jsou Teď. To je Všechno, to je Bytí.
2024 ©